Vloženy znovu nalezené fotky malé Dominiky
Dneska jsme se konečně dostali na fotečky, na které jsme se nemohli dlouuuho podívat. Jsou to fotky z prvního dne Domky u nás doma a z prvních zhruba 14dnů. Domíska jsem si brala ve 4 měsících a zase mi vhrkly slzy do očí, když jsem si připoměla, jak tenkrát vypadala...skoro podvyživeně... 
Byla tak šťastná, že jsem si jí odvezla, že v noci ani nekňučela, jenže pak přišlo ráno a ona chtěla za svou smečkou - byla zvyklá být pouze venku s dalšími asi 10 štěňátky, stejně vypadajícími..
Vůbec nevěděla, jak se má v bytě chovat. Takže si představte, že si domů vezmete opici z pralesa a ta všude skáče, leze, všechno ochutnává... trhá a vy jenom koukáte s otevřenou pusou, protože tohle jste nikdy neviděli...... a jakmile zjistí někde jídlo, neexistuje žádná překážka, která by nešla překonat... A že třeba existuje sklo v okně nebo dveřích..to tenkrát bylo pro Dominiku nepochopitelné. A všechno to prostě dělá před vámi, protože nemá ani ponětí, že je něco špatně.. A povely nebo že by třeba jen slyšela na svoje jméno...kdepak.. Čekala nás opravdu dlouhá cesta socializace.. A tak jsme první týden trávili na chalupě, abysme se naučili co se všechno dělá venku a jak se chová v bytě. Opravdu jsem nikdy neviděla, aby se takto chovalo 4měsíční! štěně... No, každý ať si udělá závěr sám. Myslím, že chovatelství nespočívá jen v množení a prodávání, ale také v určitém servisu, kvalitě chovu a ne kvantitě. To se týká i té naší záležitosti s PP. Mě tohle téma vždycky hrozně rozčílí a musela bych tu psát samé ošklivé věci, takže raději budu končit, abych vám nepokazila den.
Dominka
tu vedle mě spokojeně chrupká a já jsem šťastná, že jí mám a že jsme to dotáhli spolu až sem. A že občas jedeme na výstavu, to je pro nás taková třešnička na dortu
Krásný večer M +D
