Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vloženy znovu nalezené fotky malé Dominiky

26. 10. 2009

Dneska jsme se konečně dostali na fotečky, na které jsme se nemohli dlouuuho podívat. Jsou to fotky z prvního dne Domky u nás doma a z prvních zhruba 14dnů.  Domíska jsem si brala ve 4 měsících a zase mi vhrkly slzy do očí, když jsem si připoměla, jak tenkrát vypadala...skoro podvyživeně... Byla tak šťastná, že jsem si jí odvezla, že v noci ani  nekňučela, jenže pak přišlo ráno a ona chtěla za svou smečkou - byla zvyklá být pouze venku s dalšími asi 10 štěňátky, stejně vypadajícími..  Vůbec nevěděla, jak se má v bytě chovat. Takže si představte, že si domů vezmete opici z pralesa a ta všude skáče, leze, všechno ochutnává... trhá a vy jenom koukáte s otevřenou pusou, protože tohle jste nikdy neviděli...... a jakmile zjistí někde jídlo, neexistuje žádná překážka, která by nešla překonat... A že třeba existuje sklo v okně nebo dveřích..to tenkrát bylo pro Dominiku nepochopitelné.  A všechno to prostě dělá před vámi, protože nemá ani ponětí, že je něco špatně.. A povely nebo že by třeba jen slyšela na svoje jméno...kdepak.. Čekala nás opravdu dlouhá cesta socializace..  A tak jsme první týden trávili na chalupě, abysme  se naučili co se všechno dělá venku a jak se chová v bytě. Opravdu jsem nikdy neviděla, aby se takto chovalo 4měsíční! štěně... No, každý ať si udělá závěr sám. Myslím, že chovatelství nespočívá jen v množení a prodávání, ale také v určitém servisu, kvalitě chovu a ne kvantitě. To se týká i té naší záležitosti s PP. Mě tohle téma  vždycky hrozně rozčílí a musela bych tu psát samé ošklivé věci, takže raději budu končit, abych vám nepokazila den.

Dominka tu vedle mě spokojeně chrupká a já jsem šťastná, že jí mám a že jsme to dotáhli spolu až sem.  A že občas jedeme na výstavu, to je pro nás taková třešnička na dortu

Krásný večer M +D